Co je vlastně řečeno v podtextu celého článku?

Zdroj: Vladimír ČermákPůvodní článek | Všechny komentáře

Obsahuje nějaké konkrétní informace odkazované dílo doktora Čermáka „Operace Srpen 1968“? Knihu jsem bohužel nečet, článek je spíš stručnou reminiscencí.

Narážky na šestidenní válku v roce 1967, kdy arabská protiizraelská koalice utrpěla zdrcující porážku – a tím i její strategický spojenec Sovětský svaz – jsou správné. Tehdejší diplomatický debakl rudé velmoci ve střetu s USA, které podržely ochran­nou ruku nad izraelskými Židy, bylo třeba ztrestat v rámci nějaké slabiny, náhrad­ního cíle.

Hledání „náhradního cíle“ sovětskými maršály však trochu skřípe, protože v ruském (sovětském, carském) impériu nikdy nerozhodovala o strategických záležitostech vojenská chunta, toto privilegium vždy náleželo aristokratické šlechtě a později ryze politickému establishmentu, sociální spodině v čele se soudruhem Uljanovem a de­sítkami tamějších sionistických kolaborantů, financovaných západními lichváři, která povraždila Romanovce a vzešla z bolševického převratu na počátku minulého století. Klasické revolucionářské bolševiky později nahradili vypasení a věčně ožralí komunisté, konče Leonidem Brežněvem v dobách blízkovýchodní krize.

Můj otec, armádní důstojník původně ruské národnosti, který vystudoval mimojiné vojenskou akademii, mi při dnešním rozhovoru po skype sdělil, že… žádný Dubček, žádné Pražské jaro, byly to jen stranické tanečky s pozdějšími, mnohdy drtivými dopady na lidské osudy – Sověti by k nám přišli tak jako tak. Na moji otázku o hle­dání „náhradního cíle“ podle doktora Čermáka však odpovědět nedokázal.

Nicméně se domnívám, že doktor Čermák vede svoji úvahu správným směrem. Brežněvův režim zřejmě zareagoval na anektaci Golanských výšin a celkové posílení mocenského vlivu USA na Blízkém východě, v regionu pro Sověty spřátelených zemí, pod falešnou vlajkou naší domnělé kontrarevoluce – totiž vpádem a rozmístěním svých vojenských základen v tradiční středoevropské sionistické baště, Českosloven­ské republice. Oko za oko, zub za zub, řekl si Brežněv, lepší než třetí světová válka (s nejistým výsledkem podle mínění ruských maršálů). S podezřele exponovanou péčí o ekonomicky velice vlivnou židovskou populaci by bylo možné začít u Masaryka a skončit u Schapira, současného neoficiálního vůdce české páté kolony.

Takže Sověti v šedesátém osmém možná nepřijeli na železných ořích provádět „pořádkovou operaci ve vzpurné kolonii“, jak uvedl ve svém loňském článku při příle­žitosti výročí srpnových událostí šéfredaktor Protiproudu, pan Petr Hájek, ostatně česká politická reprezentace není ani dnes tou šedou zónou, která určuje pravidla hry pro Havly, Babiše, Bělobrádky, Schwarzenbergy, Sobotky a Zaorálky, jejich noty píšou američtí Židé. Sověti, a tady je gró mé podpory úvahy doktora Čermáka, přijeli na revanš „profackovat“ Izrael (a potažmo USA) na jeho „detašovaném pracovišti“.

Je to brutální představa a někde v těch archivech KGB to zřejmě o skutečné podstatě událostí v 68′ takto bude i černé na bílém. A možná, že doktor Gustáv Husák něco věděl a pouštěl si před Andropovem hubu na špacír, stálo ho to jen funkci prvního tajemníka, byl „povýšen“ do formální role, jako prezident měl asi takové šance zasahovat do výkonné politiky, jako je má dnes Miloš Zeman. Husák raději mlčel, držel hubu a krok a donutil shrbit záda i celý národ.

Na rozdíl od Zemana.

ID

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.