„I soukromí má svou cenu a není zrovna malá.“

Zdroj: Markéta ŠichtařováPůvodní článek | Všechny komentáře

Takže jaká je tedy cena osobního soukromí?
Cena osobního soukromí je nepřímo úměrná velikosti osobního sebevědomí. To zna­mená, že čím méně o sobě člověk pochybuje, tím více umožní ostatním nahlédnout do svého soukromí.

ONI sice sledují určitá osobní data na sítích, ovšem nabízejí za ně výměnou fenome­nální technologii ke globální komunikaci, která je pro mnoho lidí nesmírně důležitá, změnila jejich životy, je důležitá k jejich vzájemnému propojení, díky přístupu k ve­řejně dostupným informacím změnila jejich všeobecný rozhled, odepřený třeba i ofi­ciálním vzděláním, a často pak i zprostředkovala pracovní uplatnění nebo umožnila navázat osudové vztahy. Nikdo nikomu přece neodepírá návrat k fyzické korespon­denci nebo rozhovorům „z očí do očí“, ovšem volba je většinou jasná a především do­brovolná (nebo snad není a pletu se?). Virtuální svět člověka, svět jeho alterega, exis­toval i v éře před computerizací, měl jen jinou spirituální a materiální povahu a ne­byl o nic méně zranitelný nebo snad i zneužitelný.

„I soukromí má svou cenu a není zrovna malá“, uvádí Markéta Šichtařová… stejně jako není zrovna malá cena technologií, které někdo nezištně stvořil pro naše dobro (Gates, Jobs, Zuckerberg) a někdo jiný je naopak zištně zneužívá (NSA, Google?). Dualita mezi dobrem a zlem je Achillovou patou jakéhokoliv -ismu, například com­puterismu. Stejně jako homosexualismu, jak uvádí slečna Erika Hájková nebo pan Michal Semín v jiných článcích. A já souhlasím. S jejich základním úhlem pohledu, možná už ne tak s metodami zbytečně hrocené komunikace. Akce vyvolává reakci, respekt (a ústup) vytváří převaha, není třeba vždy vítězit v boji na život a na smrt.

Totálně svobodnými tvory jsou jen kočky, o něco méně pak kocouři… „iba mačky, dycinky“, jak by řekla moje slovenská kamarádka Petrusha :)

ID

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.