O jedné veřejné diskusi. A jedné prohrané bitvě profesora Franze.

Zdroj: Kamila Mouchová | Původní článek | Všechny komentáře

Inu, vypadá jako pandorský válečník, ale pasovat jej na poraženého „bitevníka“ by dokázala jen skutečně naivní romantická studentka politologie • Trochu polemiky na adresu generála Ludvíka Svobody.


ID | 26.11.12 10:51

Jsem rád, že slečna Mouchová přednesla ve svém článku zásadní postřeh z osobního setkání s Franzem, který lze s úspěchem zobecnit – výtvarná díla, hudební tvorba, vtištěné vzdělání ani myšlenky a proslovy Vladimíra Franze totiž nikoho neaktivují. Kéž by tomu tak bylo a viseli jsme Franzovi na rtech.

ID | 27.11.12 07:08

O žádném vojáku, který se přímo účastnil bojů na frontě, nikdy neříkejte, že je lidumil, krev na rukou člověka změní.
Generál Ludvík Svoboda se dopustil určitých nezbytně nutných kompromisů během své normalizační kariéry, to však českým občanům nezabrání vidět a vážit si Svobodova státnického významu.

ID | 27.11.12 10:47

Byl to voják, Ludvík Svoboda si svůj osud zcela svobodně nevybral, takže vaše osobní útoky na jeho morální integritu jsou laciné, směšné, žádný člověk nesní o tom, aby se stal vojákem a mohl zabíjet jiné vojáky.
Být o chlup slušnější dokáže měnit celé dějiny, já nejsem zvědavý na nějaké zpětné věcné analýzy, kdy „po bitvě je každý generál“, chcete-li soudit člověka, vraťte se v čase do okamžiků, kdy on musel vytvářet budoucnost, kterou vy vnímáte jako minulost. Historická fakta vznikají pod vlivem faktorů, fakta posbíráte jako oblázky, faktory mají povahu čisté energie, jsou neuchopitelné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.