Patogenní zóny – nadějná oblast aplikovaného výzkumu?

Zdroj: Václav HořejšíPůvodní článek | Všechny komentáře

Můj esoterický pakt s profesorem Daliborem Štysem :)


ID | 31.07.12 03:36

Esoterika není náboženství
Tak tak, přidávám se k vašemu pohledu. Geopatogenní zóny spadají pod esoteriku, tedy jevy mimo dosavadní vědu i náboženství. Také jsem byl minimálně jednou při tom, když mi esoterik, resp. esoterička předvedla něco mimo běžné lidské chápání, naprosto přesvědčivě, beze svědků, v zakristii operačního sálu motolské urologie. Byla to původně anestezioložka, později odešla studovat a rozvíjet své nadání na volné noze, většina nejbližších spolupracovníků o jejích schopnostech věděla anebo minimálně mluvila, včetně primáře. Po jednom výkonu jsme zůstali na sále o samotě, delší dobu jsem pozoroval její chování a postěžoval si na chronické migrény. Obkreslovala mi dlaněmi hlavu, stírala ze svých předloktí nějaké částice, vstal jsem z pohovky… a šel k zemi, totálně nabořená rovnováha a nebyl to náhodný souběh událostí. Požádal jsem o pomoc (nějaká chyba), zopakovala akci a po narušení rovnováhy ani památka, to vše se odehrálo přibližně během dvaceti vteřin, žádný fyzický kontakt. Byl jsem u toho při plném vědomí, žádná autosugesce nebo halucinace, čirá skutečnost, holé ruce a energie, kterou mají někteří lidé pod kontrolou. Neznám její jméno, ale znám jména lidí, kteří s ní spolupracovali, například profesor Kawaciuk.

ID | 26.07.12 13:27

Dotaz vrchnosti…
Pokud se některé věci, týkající se jevů ve sjednoceném elektromagnetickém a gravitačním poli, „jejichž obecnou platnost zatím není možno mít za prokázanou“, odehrávají ve více než trojrozměrném prostoru, a to je docela dobře možné… jak je chcete experimentálně potvrzovat?, čím je chcete měřit a jakou metodou je chcete měřit, pane doktore? :)

Dalibor_Stys | 27.07.12 09:14

Atributy versus měřitelné veličiny
To je právě ten problém. Experiment podává nějakou informaci o měřeném jevu. Měřené veličiny ale nejsou totožné s atributy systému…

ID | 03.08.12 04:09

Průnik projevů fyzikálních jevů mezi vícerozměrným a trojrozměrným prostorem probíhá ve většině případů jen v singulárním prostoru (to není třeba rozvádět)… ale co když pohyb virgule je právě tou výjimkou ze singulárního průniku?

Svět lidské bytosti, přizpůsobený smyslům pro trojrozměrné vnímání, má zřejmě jen jednu hmatatelnou „hračku“ fungující ve vícerozměrném prostoru – totiž lidský mozek. Argumentem pro takovou domněnku je skutečnost, že lidský mozek, na rozdíl od výpočetních strojů, dokáže zpracovávat algoritmus svobodné vůle. V minulosti jsem zachytil informaci, podle které takový algoritmus bude možné hardwarově simulovat až pomocí tzv. kvantových počítačů, které využívají kvantových jevů, kdy se jedna částice dokáže vyskytovat na dvou různých místech současně, tzn. reprezentuje tři nezávislé stavy (oproti binárnímu systému jedniček a nul), žádný potenciál a ty druhé dva. Výskyt jediné částice na dvou místech současně je jasným průnikem mezi vícerozměrným a trojrozměrným prostorem.
Možná pak z takové hypotézy vyplývá předpoklad, že zkoumání pohybu virgule bude možné jen abstraktní úvahou. Tedy zatím, protože lidské smysly se už dávno nevyrovnají šířce záběru smyslů zvířecích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.