Poslední douška před okupací, šestiodstavcová

Zdroj: Petr HájekPůvodní článek | Všechny komentáře

Já bych i souhlasil, že se jedná o „radikální“ protesty českých vlastenců proti porušo­vání zákonů ČR a vojenské okupaci (nebo demonstrativním přejezdům)… ale v čem přesně mám spatřovat ten jejich (ten svůj) proruský postoj? Kromě skutečnosti, že Ruská federace se brání proti porušování demarkační linie rozpínajícími se základ­nami NATO, stvořenými a řízenými vojensko-průmyslovým komplexem americ­kých Židů, jejich republikánských vřešťanů a mezinárodních židovských bankéřů?

Pavel Šafr organizuje, nebo v 89′ organizoval demonstrace?
Znáte ten typ duševních žebráků, kteří umí všechno a nic, ale celý život nacvičují „pózu přesvědčivého výrazu“ a dosahují brilantních výsledků při rozvíjení tohoto svého jediného talentu při získávání finančních prostředků?

Dvě historky z venkova. Vojenské pracovní tábory nejen v 50. letech.

Provokujete normalizační establishment, provokujete práskače mezi spolužáky nebo zaměstnanci a ze dne na den se v roce 1987 ocitnete z prostředí vysokoškolských studentů mezi lidmi, jejichž IQ je na hranici 70. Na rotě převažují jedinci, kteří prošli kriminálem většinou za loupežná přepadení, těžká ublížení na zdraví nebo pokusy o vraždu. Jako učitel (podle záznamu v papírech) jsem byl po přijímači pasován na štábní krysu, což mi vydrželo díky neskrývanému odporu vůči armádě čtrnáct dní (první očko už v přijímači), pak následovala deportace mezi absolutní svoloč do pracovních táborů na jih Slovenska, kde již nezbylo místo pro iluze – pendreky, psy­chopati a alkoholici od kapitána výš, sloužili tam za trest, krumpáče, lopaty a ato­mová elektrárna. Za dva roky čtyři vraždy, soudy za útěky nebo šikanu a přeražené čelisti, Sabinovy. Mezi technickými prapory existovaly až do 89′ velké rozdíly, ne všude se jednalo o zašívárny pro mamánky s dobrými konexemi u odvodových komi­sí, jen se o tom nemluvilo.

V té žalostné zemi nikoho, což některé pracovní tábory pod pláštíkem vojenských útvarů byly, jsi poznal cenu lidského charakteru. Nebyli to Klvaňové ani Šafrové, potažmo tamní špagáti, kdo se uměl postavit do první linie. Vzpomínám si na kladenského cikána, říkalo se mu Abé, nekompromisní katolík, všude nosil Bibli pod paží a uměl zaníceně hovořit, ani do basy, kterou si často užil, jej bez Bible eskorta nikdy neodvlekla. Byl to frajer a dokážu to ocenit teprve s odstupem času. Neměl svaly, ale měl respekt, nikdo se mu nedokázal posmívat.

V 89′, když v Praze Šafr pořádal demonstrace, probíhaly i spontánní vojenské mítin­ky. Základní službu si mezi námi odpykával chlapec, který hrál na kytaru, moc toho nenamluvil, ale když otevřel ústa, většinou skončil v base. Velký rváč (jako je Šafr), to nebyl, ale za dva roky z něj vyrostlo nepsané kápo. A všichni ti pořezové, co měli bicepsy a nadité trestní rejstříky, v jednom z tehdejších listopadových dní stanuly u jeho bidla a prohlásily: „Když tam nepůjdeš ty, nepůjde tam nikdo“. Vzal kytaru a šel, a úplně sám na buzeráku spustil Kryla. Kdyby to tehdy nedopadlo, mohl skončit na doživotí ve vězení za podněcování vzpoury, vojenské sazby jsou tvrdší než ty civilní, které hrozily Šafříkovi. Jenže ono to dopadlo, gumy kdoví proč nezasáhly a na place se shromáždilo 2,5 tisíce armádních muklů, kdo byl schopen řečnit, pronesl svůj improvizovaný proslov. Druhý den to zopakoval v podobném duchu i náčelník štábu při oficiálním nástupu celé jednotky. Nikdo nechápal, co se děje.

Koho chce Šafr nebo Klvaňa poučovat o stavění pomyslných barikád, o extrémismu, na koho cení ty svoje zuby? Jsou to mediální kreatury, nájemní kolaboranti, stačí zašustit dolarem a udělají hop, Shapiro práskne bičíkem v manéži a pudl udělá panáčka. Nikdy v životě ti dva po krylovsku „držkami neryli zemi“ a nemuseli bojo­vat o svoji duševní integritu, bojují odjakživa jen o svůj zaprodaný životní standard jako Sobotka nebo mladý Benda, o svoje peníze „na prvním místě“. S takovým přístupem mohou vymývat mozky jen školní mládeži. Ale i ta jim to časem spočítá – až nebudou mít na chleba jejich rodiče, až nebude na sociální dávky nebo podporu v nezaměstnanosti pro absolventy, až budou studenti muset hledat dělnickou práci v Asii, jako ji hledaly české elity po 68′ v Kanadě, nebo ukrajinští gastarbeitři s vyso­koškolským diplomem v České republice.

ID

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.