Tato báseň není o člověku

Zdroj: Petr HájekPůvodní článek | Všechny komentáře

Takže dnes to tam u kulatého stolu začíná? Slova z dávné minulosti, leč vnímám jakési podobenství. Surreal.

Anděl míru „na hranici“

Ležet na rozhraní Země a Vesmíru
zabořen zády do stratosféry plné života
a pohledem do mrazivého ticha plného smrti

v kovové rakvi na slámě a na míru
připraven na pády, na lži a na pouta
tím, čím jsem chtěl vždy býti, konečně nejsem

V zajetí tělesné mechaniky
čekám na poslední okamžiky
a zírám jak pomalu umírám

sám?

Ať pomyslím na cokoli
soukolí v myšlenkách nepovolí
napětí stoupá až k bolesti

v pasti je má mysl

(Budeme si hrát na nebe peklo ráj
praštíme ho kamenem, ať je to ten nebo ten)

šílím, lkát nemá smysl…

Všechno se arcirozprostírá
všemi směry a všude
dochází k výbuchu

na lásku se přeci neumírá!
jsou sféry v nichž kdovíco bude
při tělesném pojetí nádechu

Touha mne vyhnala z těla
zamrzlé korálky krve
po stětí na břitu v beztížném stavu
přílákaly galaktickou pandemii
se zvídavým chováním
našich úhlavních nepřátel
v převleku Lásky

ID

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.