Války vpravdě vyhlazovací na cestě „proti proudu“

Zdroj: Ondřej KoutníkPůvodní článek | Všechny komentáře

Na sklonku roku 2012 došlo na České pozici „pod čarou“ k pomyslnému setkání. Rozhovoru s Ladislavem Bátorou, někdejším poradcem ministra školství Josefa Dobeše a bývalým šéfem hnutí D.O.S.T., si velice cením, uvedu jej zde v plném rozsahu. Tehdejší drobná slovní hříčka, která mi uvízla v paměti, mne možná časem přivedla ke skutečnému Protiproudu (v mém oblíbeném světě pod čarou). Podvědomá magie slov.


Ladislav Bátora | 25.12.12 13:40

Řekl bych, že pro každého českého občana je nejdůležitější věcí umět držet celý život hubu a krok. Jinak ho česká obec zcela nemilosrdně smete. Dospěl jsem k tomuhle již nezvratnému závěru bohužel sice až v šedesáti letech a bohužel na zá­kladě přehořké osobní zkušenosti, ale přec…

ID | 26.12.12 12:49

Záleží na tom, pane Bátoro, o co tomu kterému českému občanovi jde… chce-li celý život prosperovat a vycházet se stádem, pak je dobré celý život umět držet hubu a krok. Pokud se rozhodne vystoupit proti proudu, musí počítat s potížemi. Ale v žádném případě nepište o české obci, která vás smete, mnoho lidí by vás nikdy nesmetlo a naopak – mají o vás dobré mínění :)

Ladislav Bátora | 26.12.12 22:51

Vážený pane Ducare,
děkuji za povzbuzující slova, ta potěší vždy a v mé nynější situaci obzvláště. Ode­šel jsem ovšem už tak daleko, že na návrat „do obce“ není ani pomyšlení. Octl jsem se ve válce vpravdě vyhlazovací, o kterou jsem nestál a již jsem nevyvolal, a proti tak obrovské přesile, že jsem nemohl než všechno prohrát. A je nutno ten osobní debakl a zejména onu nezvratnou ztrátu dobrého jména a pověsti denně promítat do všech mých záležitostí.

A k té paušalizaci jsem se vyjádřil již v létě v Týdnu, ve svém posledním veřej­ném vystoupení. Jen nevím, zda se sem mohou dávat odkazy na články z jiných žurnálů. Pokud ano, tak tady se dočtete vše o mých nových postojích a o moti­vech, které mě k takové radikální otočce na sklonku života vedly:

Bátora se loučí: Klause jsem asi zklamal, ale snad mi odpustí

ID | 27.12.12 02:11

Světlonoš, Anno Domini 2003

Vzpínám paži a v sevřené pěsti
svírám pochodeň s hořícím plamenem
Zvedám ji stěží, mám-li v ní nésti
oheň i povodeň, štěstí, smrt kamenem
Můj kříž to je a je to můj úděl
mé nebe však blíže je, když hoří ta koudel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.