Všem lodím na moři i všem lidem, kteří už našli, nebo právě hledají svůj přístav

Zdroj: Petr Hájek | Původní článek | Všechny komentáře

Boj o existenci republiky v den výročí jejího založení: Na Hradě se vyznamenávalo, v ČT manipulovalo, v ulicích bouřilo. Lidé podpořili prezidenta, Miloš Zeman mudroval. Neklidné srdce Evropy se probouzí.


Prezident Miloš Zeman se nachází na vrcholu panovnické hierarchie, on nemá důvod používat své postavení jako výtah k opětovné moci, své, anebo svých nejvěrnějších stoupenců. Jako prezident České republiky se naprosto správně zaměřuje na funkci muže sjednotitele, a ta si vyžaduje přijímat často i nezbytné, rozumné kompromisy. Svojí radikalizací ve veřejně prezentovaných názorech by přispěl jen k hlubšímu roz­kladu společnosti a vyostření vztahů (uměle schapirovsky) znepřátelených stran. Radikalizace – to je práce pro řadové občany, třeba i s výsadním společenským pos­tavením, a jejich vůli zastávat rozličná stanoviska, na která mají nezadatelné právo, i kdyby jednali jako světci anebo potenciální kolaboranti. Pro srovnání – prezident Putin nabízí a uskutečňuje v rámci své zahraniční politiky (ve skutečnosti však ruské národní) nevyhnutelná vojenská řešení, která ve svém důsledku berou životy vojá­kům nebo ozbrojeným lidem, ale zároveň podává neúnavně svoji přátelskou ruku jménem ruského lidu a donekonečna vyzývá ke vzájemné spolupráci. A to je mezi těmito dvěma muži, Zemanem a Putinem, z mocenského hlediska sakra velký rozdíl. Nicméně Zemanovy veřejně prezentované postoje jsou jedním z hlavních důvodů, proč Vladimír Putin českému vladaři dopřává sluchu více než měrou vrchovatou, na schůzku přijde (překvapivě) včas, na Zemanovu prosbu zahájit vojenskou intervenci v Sýrii reaguje pokorně, jako by ruský car potřeboval radit (??). Kdo jiný z vladařů menších národů, jako je ten český, může z takových důvodů vypnout prsa?

Vyzývat neúnavně ke vzájemné spolupráci jakkoliv rozdílné, třeba i radikální politic­ké proudy, tlumit jejich vzájemné rozbroje a osočování, je alfou a omegou snahy o dosažení lepšího Světa. Pokusy o vyautování odlišných, křižujících nebo i těch radi­kálních politických proudů a jejich potencionálně výrazných vůdců, je naopak ces­tou do pekel. To je vzkaz pro každého, kdo umí naslouchat, kdo má občanskou čest a svědomí bez rozdílu víry a přesvědčení, kdo je člověkem dobré vůle i v situacích, kdy se po kristovsku láme chleba. A přísahám, že já o pekle něco vím.

ID

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.